Pozdravujem všetkých čitateľov, ktorí si naladili náš fitness magazín. Dnes vyspovedáme českého fitness nadšenca s neobyčajným príbehom Martina Kratochvíla. Verím tomu, že budete takisto žasnúť nad jeho nezlomnou disciplínou ako aj ja. Za cca polroka sa mu podarilo schudnúť neuveriteľných 32kg a to má skoro 40 rokov.
Dočítate sa od Martina aj tieto dôvody:
„Tehdy, když jsem cítil tu tenkou hranici mezi životem a smrtí, tu pomíjivost života, tu nepostradatelnost zdraví, jsem si asi nejvíce uvědomil, že se o své zdraví musím starat mnohem lépe.“
Ahoj Martin, predstav našim čitateľom tvoju starú stránku osoby. Ako si vyzeral predtým než si si uvedomil, že nastal čas urobiť prvý krok? Čomu si sa venoval?
Ahoj, díky za možnost vyprávět svůj příběh. Jsem obyčejný chlap, kterému táhne na 40, mám ženu a dva úžasné kluky (3 a 6 let). V dětství jsem se věnoval sportu (badminton a ping pong), ale s příchodem puberty přišla nadváha a veškerý sport skončil. Takže takový „oplácaný cvalík“ prakticky od nepaměti. Do letošního roku jsem se dokázal plíživě projíst ke 118kg.
Ako si sa stravoval počas toho obdobia?
To, že jsem měl jsem problém s nadváhou, jsem si prakticky neuvědomoval. Plíživě přišla obezita, stále jsem věděl, že „se mám dobře a mám víc než bych měl mít“, ale díky té plíživosti jsem si neuvědomoval, že to problém skutečně je.
Jedl jsem spoustu věcí, ve velké míře, slané pochutiny, sladké gumové medvídky, klobása střídala rohlíky a obložené bagety, vše hojně zapíjeno sladkými nápoji (ideálně „energetickými“) a alkoholem jsem taky nepohrdl. Veškerý volný čas jsem věnoval rodině, pěší výlety byly prakticky maximem mojí pohybové aktivity.
Opíš nám v krátkosti svoju novú verziu seba samého. Ako sa ti žije v novom tele po fyzickej stránke?
Nová verze sebe samého? Těžká otázka. Zhubl jsem 32kg za pulrok. Začal jsem se hýbat. Objevuji na svém těle svaly, o kterých jsem ani nevěděl, že mám 😅. Srovnal jsem vysoký krevní tlak (zbavil jsem se prášků), srovnal jsem klidový srdeční puls, arytmie jsou pryč. Cholesterol se vrátil z horní hranice prakticky na spodní. Ploténka se ozývá jen sporadicky, kyčel stejně tak. Tolik z fyzického.
Ako sa ti žije v novom tele po psychickej stránke?
A co se týče psychického stavu – jsem mnohem méně unavený, zvládám lépe stres. Začal jsem mít rád své tělo a zároveň jsem pochopil, jak jsem se svému tělu nevěnoval a kašlal na něj. Občas mívám výčitky, že jsem se k němu tak choval. I když jsem věděl, že se k němu chovám špatně. Jen jsem se pořád utěšoval, že to „přeci není ještě tak špatné“. Ale ono bylo.
„Začal jsem mít rád své tělo a zároveň jsem pochopil, jak jsem se svému tělu nevěnoval a kašlal na něj.“
Ak vidíš pred sebou obidve verzie seba samého, čo ti napadne ako prvé. Ako sa cítiš pritom, ak to máš teraz opísať? Čo to v tebe zanecháva? Cítiš sa vyrovnanejší, spokojnejší?
Když vidím obě dvě verze sebe samého, jako první mě napadne hrdost. Že jsem to zvládl, tu svou změnu. A nový životní styl jsem přijal za svůj. Vyrovnanější a spokojenější samozřejmě sem. Sám se sebou i s tím, jak mě vnímají ostatní.
Vieme veľmi dobre, že koniec je nový začiatok. Prečo si sa rozhodol zmeniť svoj život, svoju postavu?
Pokusů o zhubnutí jsem měl v minulosti několik. Vždy vše skončilo tím, že jsem zhubl 5-6kg, polevil, vrátil se do starých kolejí a nabral zpět 8kg. Po prvních výsledcích jsem se začal odměňovat a hledat výmluvy a omluvy. Jednou to byl těžký den v práci, jindy dlouhá procházka a zasloužená nezdravá pochoutka.
Čo bol tvoj tzv. hnací motor?
Vše se změnilo až vloni. Velmi vážně mi onemocněla mamka, každý den se její stav horšil a lékaři nás připravovali na nejhorší. Stal se ale zázrak, zabojovala, a je zpět mezi námi, prakticky v plné síle a zdraví. Tehdy, když jsem cítil tu tenkou hranici mezi životem a smrtí, tu pomíjivost života, tu nepostradatelnost zdraví, jsem si asi nejvíce uvědomil, že se o své zdraví musím starat mnohem lépe. Možná to byl opravdu ten impuls, který nikdy předtím nebyl. Změnil jsem životní styl, cíleně jsem začal hubnout a postupně jsem přidal i sport.
Zároveň jsem měl úžasnou podporu okolí – jak v mojí rodině (manželka, která taky krásně shodila), tak např. v práci – kolegyně si obdobnou změnou prošla vloni a dodnes mi je skvělou rádkyní a spojencem.
Súhlasím, podpora od najbližších je takmer nevyhnutná. Prvý krok je ten najťažší v každom aspekte. Ako si bojoval s nechuťou, ak sa ti nechcelo, vonku pršalo alebo si prišiel unavený z práce? Čo ti pomáhalo napredovať v tvojej ceste?
Jsem asi zvláštní člověk. Pár let se otužuji. Mám rád zimní den s modrou oblohou, sluníčkem, kdy člověk vyseká led a ponoří se na pár minut do vody. Ale nejvíce si sílu a krásu chladné vody vychutnám, když je ošklivo. Když fouká studený vítr, sněží do toho, je vlezlá zima. Pak si otužování užívám asi nejvíce. Je to zvláštní, ale je to tak. Stejně tak to mám při sportu. Mnohdy se venku rozprší, člověk běhá kalužemi, do obličeje mu studený vítr vhání protivné kapky deště. A já mám z takového běhání pak nejlepší pocit. To překonání se, dokázání si, že člověk zvládá a překonává, to je skvělý pocit.
Zadefinoval si si aj nejaké krátkodobé ciele?
Druhá moc podstatná věc jsou cíle. Dát si dlouhodobý cíl, střednědobé cíle a krátkodobé cíle. A všechny ty cíle musí být reálné. Jejich postupné plnění je pak obrovskou hnací silou a motivací. Vím, proč to dělám, jaký mám cíl. Vím, že se mi daří ujít malé krůčky a k cíli se přibližuji. Pak se jde běhat i když je člověk unavený a venku prší.
Ako vyzerá tvoj tréning? Trénuješ sám alebo máš sparing partnera?
Věnuji se běhu, běhám sám a jsem za to rád. Je to čas pro mě samého, vyhovuje mi, že nemusím brát ohledy na druhého, jeho styl, rychlost. Protože po práci se věnuji rodině a nechci čas, kdy můžeme být spolu, zabrat pro svůj běh, tak běhám v noci, kdy kluci usnou – takže většinou vybíhám kolem 22hod. Protože běhám kolem 5-6km, jsem za půl hodiny zpět – což je ideální v tom, že se taková aktivita dá praktikovat pravidelně, na spánek zbývá dostatek času. Je to i dobrý čas pro sebe, mám čas při běhu zhodnotit celý den, vyčistit hlavu.
„Běhám v noci, kdy kluci usnou – takže většinou vybíhám kolem 22hod.“
Zmenilo sa niečo v tvojej strave? Zaradil si nejaké jedlo, čo si nikdy v živote nejedol? Ako dlho ti trvalo sa adaptovať na novú stravu? Čím sa stravuješ počas dňa?
To bude dlouhá odpověď 🙂 Strava byla zásadní. Dalo by se říct, že prvních 17kg jsem shodil čistě jen úpravou stravy. Teprve potom jsem odlehčil klouby natolik, že jsem začal se sportem. Prakticky jsem vynechal bílé pečivo, uzeniny, knedlíky, tučné potraviny, smažené pokrmy. Zařadil jsem výrazně více zeleniny a ovoce, den startuji ovesnou kaší. Co nejvíce čisté vody, čaje, minimum slazených nápojů a alkoholu.
Nějak přirozeně jsem vynechal maso, aniž bych ho považoval za nezdravé. Jen jsem prostě neměl potřebu ho do jídelníčku zařazovat. Takže rád vařím s různými alternativami masa, ať už sójové maso, tofu, nebo třeba hrachová bílkovina. A právě kvalitní bílkovinu považuji za vysoce důležitou, především při redukční dietě.
Z počátku jsem měl strach, že mě budou svádět mnou tolik milované chipsy, vlašské saláty a smažené řízky, ale nakonec jsem zjistil že jsem až překvapivě snadně přijal zdravou stravu za přirozenou stravu. Neříkám, že si třeba řízek nedám. Dám, a rád. Ale výrazně menší porci a jen občas.
„Dalo by se říct, že prvních 17kg jsem shodil čistě jen úpravou stravy.“
Čo by si chcel na záver odkázať našim čitateľom s podobnou myšlienkou?
Vše je ve vašich rukách. A hlavně v hlavě. To rozhodnutí je těžké, není to snadná cesta. Ale ve chvíli, kdy už se skutečně rozhodnete a v hlavě si srovnáte, proč to děláte a přijmete tu cestu za svou, tak vše děláte s radostí a s překvapivými výsledky. Nebojte se neúspěchu. Ten občas přichází. Ale je lepší třikrát spadnout a vždy se zdvihnout, než nejít vůbec.
„Nebojte se neúspěchu. Ten občas přichází. Ale je lepší třikrát spadnout a vždy se zdvihnout, než nejít vůbec.“
A možná poslední rada – jde to i bez zázračných pilulek a hubnoucích plánů. Jistě, rozumný doplněk stravy je jistě vítaný krok. Stejně tak dobrá rada odborníka, kterou dnes díky internetu najdete poměrně snadno. Ale zbytek je o vás a vašem rozhodnutí a disciplíně.
Ďakujeme veľmi pekne za vyčerpávajúci ale veľmi poučný rozhovor. Verím tomu, že si nie jeden náš čitateľ uvedomí že pohyb je dôležitý hlavne kvôli zdraviu. A v neposlednom rade ti prajeme veľa zdravia, síl a úspechov do života. Motivuj a inšpiruj svojim krásnym príkladom ďalších smrteľníkov. Maj sa pekne 😉
Email na Martina: jablonecky@drban.cz
